DDDivadlo

NÁRODNÍ DIVADLO BRNO, JANÁČKOVO DIVADLO

DATUM PREMIÉRY:

DÉLKA PŘEDSTAVENÍ: 2:50

AUTOR: GIACOMO PUCCINI

LIBRETO: LUIGI ILLICA , GIUSEPPE GIACOSA

HUDBA:  GIACOMO PUCCINI

REŽIE: JIŘÍ NEKVASIL

ŽÁNR: OPERA

Již dlouhou dobu jsem chtěl zhlédnout světoznámou operu Madama Butterfly. Můj sen se stal skutečností 1. února roku 2011. Bylo to mé první operní představení v životě. Zůstal jsem naprosto u vytržení. Dokonalý zpěv. Úžasný příběh. Nejkrásnější scéna, kterou jsem, kdy viděl, ve stylu moderního funkcionalismu. Čistá, vzdušná a prostorná scéna kontrastovala s bohatým a složitým příběhem. V představení musím zvláště vyzdvihnout práci režiséra a choreografa. Maximální využití možností pódia, které je v Janáčkově divadle jedno z nejmodernějších v Evropě. Herecké výkony byly nevídané. Vše jsem hercům věřil. Vztahy byly zahrány s chirurgickou přesností. Nedávno jsem zde navštívil balet Spartakus, který měl taktéž perfektní kulisy a režii. Tak toto byla má bezprostřední reakce okamžitě po zhlédnutí. I dnes, po více než jednom staletí, je příběh stále aktuální Avšak je tu podstatná věc, kterou si musíme uvědomit. Opera Madama Butterfly vznikla pod rukama Giacoma Puccini před více jak 100 lety, kdy byla koloniální společnost okouzlena taji Japonska. Návštěvníci, kolonizátoři, dnes bychom řekli turisté, se jezdili dívat na Japonsko jako někam do zoo. Tehdy bylo něco naprosto nemyslitelného, že by se manželé rozvedli a hádali o děti. Navíc Japonsko je země s výraznými tradicemi a žijí tam lidé úplně jiné povahy než u nás, obvykle jsou cílevědomí, neústupní, tvrdí hlavně k sobě a ke svým zásadám. Navíc když si uvědomíme, že madama Butterfly, zásadová Japonka, byla ochotna obětovat i svou víru, náboženské přesvědčení, kvůli svému muži, tak pochopíme, že se jednalo o lásku, jež hory přenáší. A myslím si, že právě v tomto je ona nadčasovost této hry.  Z pohledu dnešního světa bych Butterfly označil spíše jako hysterickou ženu, která se díky své zbrklé reakci zabije. Tady můžeme vidět to, jak se vnímání generací na stejné situace mění. Vede zrovna tato změna ve společnosti k lepšímu? Můžeme i dnes mít zdravé a čisté vztahy?

Příběh o dvou lidech a dvou naprosto odlišných přístupech k lásce a k lidským vztahům obecně. Jeden bere slib jako závazný a neporušitelný. Tento přístup je krásný, čistý a neposkvrněný a vyžaduje nesmírně velké oběti. Druhý bere slib pouze jako jistou komoditu, se kterou lze obchodovat a bez okolků jej porušit. Toto je přístup zbabělý, který je hodný jen pro ubožáky, jež neustále před něčím či někým utíkají.

1. část

Důstojník amerického námořnictva Pinkerton spatřil na trhu v Nagasaki půvabnou mladou dívku jménem Cio-Cio-San (Butterfly). Rozhodne se s ní oženit a dohazovač Goro za směšnou cenu 100 jenů opatří vše, co je potřeba. Pronajme vilu na návrší, odkud je výhled k moři a přístavu, a zařídí svatbu. Ta se koná ve vile za přítomnosti amerického konzula Sharplesse a příbuzných nevěsty. Cio-Cio-San se do Pinkertona zamiluje a ochotně se vzdává dosavadního života, zvyků i náboženství. Netuší však, že Pinkerton považuje sňatek dle japonských zvyklostí jen za nezávazné dobrodružství. Svatební veselí přeruší příchod strýce Cio-Cio-San Bonza, který ji proklíná za to, že zradila svou víru a provdala se za cizince. Cio-Cio-San však čeká od života s Pinkrtonem jen štěstí. Svatební hosté odcházejí a pod nebem plným hvězd zůstanou jen novomanželé.

2. část

Od sňatku uplynuly již tři roky. Pinkerton odjel krátce po svatbě se svou lodí zpět do Ameriky a Cio-Cio-San slíbil, že se na jaře vrátí. Ta věrně a poslušně čeká i s dítětem, které se mezitím narodilo a o němž Pinkerton neví, na jeho návrat. Žije sama jen se svou služkou Suzuki. Její příbuzní ji zavrhli a Cio-Cio-San zůstaly jen skromné prostředky, které ji Pinkerton zanechal u Sharplesse. Přesto odmítá nabídku sňatku od bohatého knížete Yamadoriho a stále věří v Pinkertonův návrat. Ten se však mezitím v Americe oženil a nyní je na cestě do Nagasaki i se svou americkou ženou. Cio-Cio-San spatří na obzoru Pinkertonovu loď a celou noc čeká na jeho příchod. Pinkerton však přichází v doprovodu nové ženy. Chce si své dítě odvézt a vychovat v Americe. Zoufalá Cio-Cio-San sice svolí, ale nemůže dál žít se svým neštěstím. Umírá vlastní rukou tak, jako kdysi zemřel i její otec.

(Text obsahu je převzat z programu.)

MADAMA BUTTERFLY (CSILLA BOROSS): Mladá krásná Japonka, která život bere vážně. Svatbu vnímá jako celoživotní závazek. Vyrůstala v tradiční japonské rodině, kde byl kladen velký důraz na zvyky. Skutečnost, že si vzala cizince, ji vyřadila z rodiny, která se jí zřekla a vyhnala ji z rodného domu. Byla zamilovaná tolik, že kvůli mladému Pinkertonovi, přestoupila na křesťanství a odmítla své původní náboženství.

PINKERTON (PETER BERGER): Naivní Američan, jenž svatbu v Japonsku bral jako dobrodružství. Neuvědomoval si, jak moc mladou Butterfly zranil tím, že se ve své rodné zemi znovu oženil. (V tehdejší době USA neschvalovaly sňatky, které proběhly v Japonsku, tzn. Pinkerton byl de facto před zákonem svobodný.)

SUZUKI (JANA WALLINGEROVÁ): Mladá služebná paní Butterfly, která taktéž pochází z Japonska. Je věrnější než pes, poslušná a má smysl pro správnost. S madama Butterfly sdílí bolest i žal, ale také radost

OSOBY A OBSAZENÍ:

UKÁZKA TEXTU:

Tato ukázka pochází ze samého konce opery, kdy se mladá madama Butterfly loučí se synkem a služkou Suzuki před svým posledním „ sbohem“.  Podle mého názoru část patří k nejpůsobivějším scénám v opeře.  Ukázka pochází z libreta.

Strana 92

Butterfly: Zvenčí příliš světla, příliš jara se sem vkrádá. Zavři. Kde je chlapec?                                                                               

Suzuki: Hraje si… Mám jej zavolat?                                                                                         

Butterfly: Nech ho, ať si hraje, ať si hraje. Jdi za ním.                                                  

Suzuki: Zůstanu s vámi.                                                                                                                 

Butterfly: Jdi, jdi. Přikazuji ti to. „Se ctí zemře ten, kdo se ctí nemohl žít.“ Ty? Ty můj andílku! Lásko, lásko moje, liliový, růžový kvítku. Nikdy, nikdy se nedovíš, že pro tebe, pro tvé oči zářící, umírá Butterfly… umírá, abys mohl odejít až za moře širé. Lítost, že tě matka opustila, zůstane tu se mnou. Ty ze Svatého trůnu mně seslaný, pohleď, pohleď své matce do tváře! Ať její stín z tvé mysli vybledne! Jen pohleď! Andílku, sbohem! Sbohem! Můj andílku! Běž, běž si hrát!                                 

Pinkerton: Butterfly! Butterfly! Butterfly!                  

  Pavel Černovický