DDDivadlo

MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO http://www.mdb.cz/

AUTOR: ALEXANDER DUMAS, HANA BUREŠOVÁ, ŠTĚPÁN OTČENÁŠEK

REŽIE: HANA BUREŠOVÁ

SCÉNA: DAVID MAREK

KOSTÝMY: SAMIHA MALEH

DRAMATURG: ŠTĚPÁN OTČENÁŠEK

PREMIÉRA: 13. ZÁŘÍ 2008

DÉLKA PŘEDSTAVENÍ: 3:25

POČET REPRÍZ: 39

Můj názor

Řekněme, že nějak nevím, jak se zrovna ke Třem mušketýrům v podání MdB vyjádřit. Ne že by to bylo tak úžasné, až bych byl bez sebe, ale spíše, že to bylo tak nudné, že nevím co říct. Každopádně představení vypadalo tak, že námětem byl původní příběh tří mušketýrů, který byl přepsán v humorném duchu. Komedie Tři mušketýři by asi byla vcelku dobrá, ale málo nápaditá, tak nejspíše proto byl příběh vsazen do doby Beatles, tedy šedesátých let minulého století. Co však je zvláštní, je fakt, že postavám z původního příběhu byly nechány kostýmy ze 17. století, zatímco postavy nově doplněné do příběhu se procházely v oblečení z 60. let. Scéna byla po celou dobu stejná, pavlačový dům z minulého století. I výstupy mušketýrů se odehrávaly v témže prostoru. Navíc postavy „nové“ a „staré“ spolu komunikovaly. Zprvu jsem se domníval, že ony „staré“ postavy oblečeny do 17. století jsou jakýmisi představami či přeludy postav „nových“ z let šedesátých. Nakonec jsem dospěl k názoru, že má domněnka asi není správná, a tak jsem si komunikaci mezi starými a novými nedovedl vysvětlit. Hodně mě zarazilo, že téměř v každé scéně herci pracovali se sklenicí vína, ze které neustále upíjeli. Po hodině mě víno již nebavilo. Dalším nehezkým místem byly bitvy. Vypadalo to, jakoby „si kluci od vedle šli zamlátit klackama“ a to skutečně. Ve scénách s kordy, později i s mušketami, nebyl žádný nápad, nic nového, nic překvapivého. U představení jsem se opravdu hodně nudil. Domnívám se, že to není dobře, protože správné divadlo by mělo člověka vtáhnout do děje, aby soucítil s postavami a aby byl jeho součástí, což se u Tří mušketýrů nestalo ani omylem. Je možná drobnou nevýhodou, že tento příběh je monotónně známý, a tudíž tolik nezaujme sám o sobě. Právě z těchto důvodů daleko více záleží na zpracování. Výkony herců nebyly také nějak závratné. Koho bych jedině pochválil, je Petr Štěpán, kterému jsem opravdu věřil jeho postavu. Rozuzlení bylo až na samém konci, což bylo pozdě. Uvažte, po 3 hodinách je to vskutku pozdě. Myslím si, že mělo být umístěno někde po polovině. Teď k tomu, jak jsem to tedy pochopil. Mušketýři byli ve své době jistým vzorem, alespoň podle toho, jak je popisuje A. Dumas. Většina chlapců se chtěla stát právě těmito strážci krále. V době 60. let byla vzorem zase skupina Beatles. Všichni kupovali jejich trička, nahrávky atd. A co je vlastně kromě toho, že byli vzory a inspirací společnosti spojuje? Číslo čtyři. Ano, právě číslo 4. Byli 4 členové skupiny Beatles a de facto i čtyři nejznámější mušketýři. Inscenaci bych ohodnotil tak na 30%. Myslím si, že uvedení tohoto představení nebyl správný krok a možná je i dobře, že již mělo derniéru.

Více info o inscenaci na www.mdb.cz/inscenace-15/

Pavel Černovický